problém je v tom, že na ten Everest lezou dneska už i jen "průměrní" horolezci. A že když takový průměrný horolezec ucpe úzkou hranu, tak se přes něj nedostanou ti ostatní a těm dochází kyslík a utíká vzácný čas (což je problém i v mnohem méně smrtelných podmínkách - jsme takhle zůstali zaseklí za pomalou dvojkou v Yosemitech a hledat v jedenáct v noci sestupové kruhy na El Capu, když nebyl ani měsíc bylo fakt o držku).

Everest je "choďák", takže lidi žijou v domění, že když budou mít s sebou šerpu s kyslíkem a byli před tím na Triglavu, tak že jsou připravení. Na co nejsou připravení, je zima a vyčerpání - kterému se tělo brání tak, že prokrvuje hlavně orgány nutné k přežití (srdce, plíce atd. - nikoliv mozek) - a lidi "blbnou", přestávají "přemýšlet". Reinhold Messner říká, že od pěti tisíc metrů s ním chodil další chlap (halucinace) a že si na to zvyknul, že si spolu povídají... což zní srandovně, ale zase taková sranda to fakt není, do hor musí být člověk připravený i psychicky a to v Alpách, Sierře Nevadě a podobných (které nedosahují přes těch pět tisíc) nezíská.