Mně se na zahradách právě líbí to, že nejsou všechny stejné. Že něco vypovídají o jejich majitelích, o tom v jaké době právě žijí, co zrovna preferují. Myslím, že dneska zahradničí spousta lidí, docela to frčí a je z toho docela slušný byznys - včetně postřiku proti klíšťatům. No a že to někoho nebaví, jeho věc. Zahradničení se nesmí dělat z povinnosti, to musí být láska a koníček. Vyžaduje docela pevné nervy a zarputilost vzhledem ke všem možným škůdcům, chorobám, počasí... Vždy říkám: ještě, že nás to neživí. A zahrada musí býti ku štěstí a zábavě, nesmí to býti opruz a otročina. Mne zahradničení nebavilo vůbec. Pak se mi něco stalo v hlavě a miluju to. Baví mě do zahrad čučet, prohlížet si knihy, sledovat pořady - třeba ty Ferdinandovy, chválit je a obdivovat, hrabat se v hlíně bez rukavic, pozorovat, sklízet, vymýšlet a vytvářet...
Na ekologii a vodu působí mnohem víc způsob zemědělství, průmysl, doprava, odpady, vodohospodářství... A řešení musí být komplexní a návazné, což je ten nejtěžší úkol a velký problém.