jenom dotaz - jaký je rozdíl mezi zahradou, která má jen trávník a zahradou, která má jen pečlivě vypleté monokulturní záhonky, z kterých je nemilosrdně vyrytá jakákoliv jiná rostlina? Imho jsou sterilní obě....

Práci na zahradě nenávidím, záhonky nemám, respektive mám růže, na které kašlu a citroník, který za šestnáct let soužití (kdy já ho nechávám na pokoji) vyrostl do stromu, co zásobuje všechny sousedy celoročně ovocem v bio kvalitě (protože se o něj nestarám, nestříkám). Trávník je prorostlý různýma jinýma kytkama, sekáme. Dále máme moruši, nějaké rozmarýny (nevadí jim, když nejsou několik měsíců zalité), levanduli a pak ještě nějaké stromokeře, které ani neznám....


Ostatní pokusy (jahody, maliny, jasmíny) skončily chcípnutím dotyčných rostlin - holt naše subtropická polopoušť, kde od dubna do října neprší, není na nějaké zahradničení stavěná.


Básník tím chtěl říct toto - monokulturní zahrada je špatně, nicméně to neznamená, že každý se musí dychtivě rýt v hlíně a trávit každou volnou chvilku na latifundii. Dá se udělat relativně bezúdržbová pestrá zahrada, pokud tato bude co nejvíc na míru klimatickým podmínkám (např. já tu nemůžu mít rybíz - potřebuje cca 70 mrazivých nocí ročně - v Česku asi těžko někdo vypěstuje zuřivě plodící citroník).