Jitys, mám kamarády, kteří měli děti v jedné velmi známé soukromé alternativní škole v Praze, kde si v podstatě děti určují samy, čemu se chtějí věnovat. A tihle známí s hrůzou zjistili, že jejich 9leté dítě neumělo vůbec psát. Bylo toho víc. Rodiče děti nakonec stáhli a chtěli do normální sídlištní zš, aby děti dohnaly to, k čemu je nikdo nenutil. Výsledek byl ten, že jsou o dva roky pozadu a nakonec vše museli řešit šíleným složitým způsobem, který tady popisovat nechci. A další známí právě nechali své dítě na týden testovat jinou školu, taky velmi svobodně smýšlející. Dítě nadšené, protože týden nemuselo nic dělat. Jakože opravdu nic. Zůstává na státní. A pokud toto čte Frederika, tak aspoň vidí výsledek našeho dlouhého telefonního rozhovoru před týdnem

Ad tělocvik. Učitel, který s dětmi hraje jen vybíjenou, je tragéd, který by tělocvik neměl učit vůbec. Tohle platí pro všechny vyhořelé učitele. Tělocvik má mít jakýsi řád, je dáno, co by se mělo dělat, od toho je ŠVP. Mně by se to nelíbilo, ale já tohle u svých dětí nikdy nezažila. Mnohokrát jsem tady psala, že jsem měla děti na úplně běžné sídlištní pražské škole, která v mnohém ale s alternativními školami souzněla. Děti si teda neurčovaly, co se učit budou či nebudou, stejně tak svým učitelům netykaly, ale projekty, které dávají smysl, různé moderní způsoby a prostředky využívají v maximální míře. Teď mám obě děti na víceletých gymnáziích. A asi mám jen štěstí. Zrovna dnes mi dcera vyprávěla, co dělali v TV, jak ji to strašně baví, pokaždé je to jiné ….