A napadlo ti, že třeba má mamons fakt oprávněné pocity?
Já jsem např. byla v práci, která byla super- v mém oboru, který mě baví. Vždy jsem se těšívala do práce, i když jsem byla na brigádě u pásu. Nikdy jsem neměla v kolektivu problém, pracovně jsem podávala nadprůměrné výkony (u pásu mě pracovníci upozornili, že mám zvolnit, jinak jim zvednou normy, v zaměstnání v mém oboru jsem byla ze 4 lidí nejlepší...). A v tom posledním zaměstnání to byl děs. Koleginím bylo kolem 20 let, byly semknuté kolem jedné čůzy, která mě šikanovala, schválně mi dávala špatné informace, pomlouvala mě a pod. Denně jsem jezdila domů s brekem. V práci jsem to většinou ustála s kamennou tváří, po výjezdu autem z brány jsem se rozbrečela. Ze stresu jsem si tam uhnala astma, vysoký tlak a žlučník. Kolegové by zajisté tvrdili, že jsem byla málo schopná, pochybuji, že by si přiznali, že v jiné atmosféře a s jejich mírnou pomocí bych se zapracovala za poloviční dobu a byla v pohodě. Ono totiž i to, co jsem udělala skvěle, se setkalo s úšklebky a blbými kecy.
Mamons, najdi si něco jiného. Dělnická místa jsou k dispozici. Tady to už, obávám se, dobré nikdy nebude.