Mě na moři baví úplně všechno - jak voní, jak šumí, jak se pohybuje, jak se mění, jak působí, jak žije... Miluju ho a štve mě, že je tak daleko. Nebaví mě už moc týden denně ležet nebo v horku někde chodit. Potřebovala bych si ho užívat krátce, ale často. I když možná na něm miluju i tu jeho vzácnost. Moře je prostě naprosto unikátní. Je to živel, zázrak, skoro něco nadpozemského. Stýská se mi po něm.
Baví mě u něj ležet, poslouchat ho a čichat ho. Dívat se na šťastné lidi hovořící divnými jazyky, s roztodivnými těly, s různými vůněmi opalovacích krémů a parfémů. Když uslyším racka, slyším hlas moře. Dívat se na slunce nebo měsíc jak se v něm odráží. Na barvy nebe a tvary mraků nad mořem. Na lodě na obzoru, jak pomalu plují ke svému cíli. Pozorovat příboj, vlny, odliv, příliv, různé živočichy. Hlazení tváře a čechrání vlasů mořským vánkem. Polykat slanou vodu a vytírat si jí z vlasů a z očí. Splynout s ním. Nechat se houpat vlnami. Bát se ho, když je divoké a nespoutané. Dát si mořské ryby a mořské plody, pít k tomu víno. Procházet se za rozbřesku bosá po jeho okraji. Moře je