Ja jsem teď ke svému tělu plna obdivu. BMI sice normálně 30 ( obezita od boku dolu, horejsek mám hezky). Ale tělo je zdravé, pružné, schopné chodit tůry, lyžovat, plavat, milovat se. A ve 42 po extrémním dvouletém psychickému stressu jsem přirozeně počala a zatím to tělo zvládá dobre. Nějak je mi najednou jedno, ze nemám tak pevné kontury obličeje a prsa nejsou panenska. Nohy už hubenejsi mít nebudu i když zhubnu - to je vyzkoušené.
Snažím se pro své tělo dělat to nejlepší ( zdravá strava, jóga, chůze, kosmetika, sex, ...) a odpouštím mu drobnosti ( velkou p.del a silná stehna, strie, ...). Je pravda, ze v době extrémního stressu se mi ale vztah k mému tělu horší a jsem k němu mnohem víc kritická. Je to takový ukazatel, ze něco není v pořádku.