IQ jde změřit. Nedělá se to ve škole, může to dělat třeba psycholog, ale záleží na metodě a umu měřícího, jako i na momentální kondici měřeného a dalších věcech.
Když jsou děti vyšetřované v PPP, obvykle psychologové IQ nějak měří. Spíš je lepší moc nevědět jak, ale abych nevypadala jako kompletní sýček, metodologie existuje.
Většinou ti neřeknou číslo, ale IQ v pásmu..blabla. A protože se měří víc různých složek odděleně, mohou se naměřit různé výsledky včetně toho, že něco je výrazně nadprůměrné a něco hodně podprůměrem. Obvykle, když už se dítě z nějakého důvodu do PPP dostane, shledá se, že něco mu jde lépe a něco hůře. Rodiče to pak interpretují tak, aby jim to vyhovovalo.
Za dobu, co jsem učila, jsem měla vlastně jen jednoho kluka, který přinesl z poradny, tj. ne od soukromníka, výsledky, že má hodně nadprůměrné skóre ve všech složkách, co mu měřili. Jenže to byl silný dyslektik-dysgraf-dysortograf, neprůbojný nekonfliktní temperament, takže ho většina učitelů měla za milého, ale nevzdělavatelného chlapce. Doporučili ZŠ praktickou, což doporučil i soukromý klinický psycholog s odůvodněním, že jde o přání matky, kupodivu PPP statečně dokázala připodotknout, že se jí to nejeví jako nejlepší nápad.
Dneska je kluk rok před promocí na slaboproudého inženýra a dobrý muzikant, basista.
Ale inteligence sama o sobě by mu tenkrát nebyla k ničemu. Máma by ho nechala jít do zvláštní školy, protože jí to čaroděj poradil. Naštěstí jsme jí to já a výchovný poradce rozmluvili. Podobnou práci udělalo za svůj život hodně učitelů, škoda, že se o tom nemluví.
Kromě toho jsou různé definice inteligence. Takže "Moje dítě je nadprůměrně inteligentní" je cca ekvivalent k "Moje dítě je nejkrásnější na světě".