Tak ale je pravda, že to asi posunutý je
Když mi bylo šest, ráno mi zazvonil budík, rodiče už byli v práci. Sama jsem vstala, oblíkla se a šla vzbudit mladší sestru. Na plynu!! jsem uvařila čaj, vybavuju si, že jsme měli skleněnou konvici s oranžovým víčkem z NDR) a že jsem tu vodu měla vypnout, až když v tom skle byly vidět bubliny.
Najedly jsme se a šla jsem vzbudit mimino, který jsem odnesla sousedce. Pak jsem odvedla mladší sestru do školky a šla pěšky sama do školy.
Nikdy jsem nepřišla pozdě. naopak jsem někdy ještě měla čas zaběhnout ke svým sestřenicím, který bydlely u školy a byly jen o rok a o dva starší. Taky se vypravovaly samy a navíc musel ráno před školou nakrmit všechne dobytek. Libovala jsem si že já to mám jednoduchý.
Moje děti bych tohle v šesti nenechala dělat ani náhodou