Tante,

"No, a škola by samozřejmě měla rozvíjet i Frantu i Karla a každého na maximum, akorát že to by to v ní muselo vypadat jinak, fungovat jinak. Celé povědomí o té věci by muselo být jiné."

přesně tak.

Skutečnost, že v běžné škole Franta sotva stíhá a rodiče se s ním doma učí a píšou úkoly, aby vůbec zvládal,
zatímco Karel hledí z okna nebo prudí učitelku "nemístnými" poznámkami a jeho potenciál chřadne,
ovšem dle mého nesouvisí s tím, jak (spíše již) pětileté děti přistupují ke svým zájmovým činnostem. Samozřejmě mohu připomenout, jaký je den v týdnu a ujistit se, že synova ignorace nástroje již třetí čtvrtý den je vědomá (byla), ale jinak to byla jejich věc - a ano, možná jsou to ty sem tam, co to nepotřebovaly.

Do sámošky pro chleba nechodily, ale pro zmrzlinu do cukrárny syn ve třech (společenské dítě), dcera až v pěti (možná šesti! - plachá), případně dříve s mladším bratrem, který obstaral komunikaci, ona peníze. Samozřejmě nikoli přes silnici, víceméně byly při tom nákupu na dohled. I tak mi připadá, že nakupování a hraní (si) jsou různé disciplíny v mnoha ohledech a nelze srovnávat.