je otázka, nakolik "znali své pappenheimské" a jejich obavy z nějakých scén byly důvodné.

Já jsem se s nikým takto nerozcházela ani nebyla rozejita, takže si to možná jen neumím představit, ale myslím, že ten, kdo se chce rozejít, v tom má asi jasno a jakékoli další hovory o tom by pro něho byly vrcholně nepříjemné a trapné (takové to "co jsem udělal/a špatně"? případně "v čem je on/a lepší než já", nebo "strašně tě miluju a kvůli tobě změním, co budeš chtít").

Jak se rozchází s někým, kdo vám v průběhu času začal lézt na nervy, ale říct mu to natvrdo byste považovali přece jen za trochu drsné?