Já jsem holka z paneláku se státním gymplem. Dostala jsem se na docela dobrou VŠ v ČR a pak i do školy do zahraničí na rok. Kupodivu zahraničních nabídek bylo víc, než zájemců (!!!), prostě to mnoho studentů ani nezkusilo, protože (mnoho důvodů).
Jistě, obešla jsem několik seminářů o studiu v zahraničí, zvládla spoustu administrativy, udělala několik rozhovorů v hospodě s absolventy zahraničních studií a ověřila si, že pokud budu žít skromně, bude mi stipendium stačit (i když psali, že ne).
Věděla jsem, že tu školu MUSÍM zvládnout, jinak bych byla STRAŠNĚ zadlužená. Rodiče mi poskytli nějaký tisíc na odjezd, ale jen proto, že mi stipendium přišlo později, než začala škola. A ještě jsem nakonec nějaké drobné peníze ušetřila (nelítala jsem letadlem).
Nepřipojistila jsem se, bylo to spoustu peněz a riskla jsem, že budu zdravá.
Byla jsem tam tak trochu ilegálně, protože imigrační úřad chtěl ověřit, že mám 120 000 na účtu (to bych po rodičích fakt nemohla chtít), takže jsem se nenechala zaregistrovat na přechodný pobyt - byla jsem tam rok.
Přijde mi, že když někdo do zahraničí na studium chce a jde si po tom jako já, může se mu to podařit nehledě na rodiče. Když se třeba spokojí s o něco míň elitní školou.
Vlastně neznám nikoho, kdo by CHTĚL do zahraničí studovat a NEDOSTAL se.