Sice nejsem Kosatka, ale kdo chce, cestu si najde. I kdyby komplikovanou. Neměla jsem vůbec žádnou rodinnou podporu. A nejsem původně z Prahy. Nedostala ani jednu korunu od nikoho. Na cestu autobusem do světa jsem si vydělala ještě na gymplu uklízením v nemocnici po odpoledních a o víkendech. A celou tu dobu studia v zahraničí jsem pracovala. Akorát jsem pořád bydlela u té rodiny, co jsem jim dělala au pair. Ani tam jsem nestudovala denní obor, to jsem musela prostě pracovat, abych na tu školu vydělala. Na stipendium jsem neměla nárok, všechno jsem si musela zaplatit ze svého. Takže jsem hlídala a uklízela a žehlila v různých rodinách fakt pořád.