Jsem od narození šťastný člověk. Nepamatuji si zlé, těší mne málo. Nehledám problémy tam, kde nejsou. Mám nějakou vizi v hlavě a ta mě vede. Je to takové od mety k metě. Zdá se mi, že je mi osud nakloněn.
Ale..nedávno jsem asi zažila depresi. A teda musím říct, že to bylo hrozné. Ne, že bych nebyla schopna tu depresi zpracovat, analyticky jsem se jí věnovala a koukala na ni zvenku. Život byl tak jiný, takový, že nic nemělo řešení, ani východisko. Nic mi nepřinášelo radost, a i když bud znít pateticky, tak jsem neměla "světlo v duši" - bylo vypnuto.
Po nějaké době, skrze vědomé snažení a zajištěného řešení, jsem se vrátila zpět sama k sobě. Do pár dnech jsem cítila, jak se mi štěstí vlilo zpět do oběhového systému.
Závěr pozorování: blbé věci se dějí všem, ale když je člověk šťastně naladěný, jsou to jen banality, pokud je člověk prázdně až negativně naladěný, tak každá věc jej dokáže položit na kolena.