Ale na právech jsou těžké zkoušky v průběhu celého studia, státních zkoušek bylo za nás tuším 11 nebo 12, rozděleno na 3x během studia, k tomu ještě klauzurní práce (praktické právnické "případy", kdy můžeš nahlížet do právních předpisů a "případ" vyřešit). Vyhazovalo se tak u všech státnic stejně a bylo to fakt časté, že se dělal alespoň jeden z předmětů na podruhé. Teď tedy nevím, jestli je systém jiný, myslím, že jsou předměty jinak časově rozhozené, ale nejsem si jistá. Za nás byla největší "kalamita" pro některé studenty právě klausurní práce (psaly se 3 - trestní, občanské a obchodní právo) a tam se často ukázalo, že někdo se na školu dostal díky tomu, že asi měl super znalosti dějepisu, jazyka a všeobecný přehled, ale neumí prostě právo správně aplikovat, i kdyby se našprtal občanský (nebo jiný) zákoník zpaměti. "Právnická logika" sice byla součástí našich přijímaček taky, ale zřejmě v menším než potřebném poměru. Klausurní práce se psaly tuším ve 3. ročníku, po 3 pokusech pak někteří "vyletěli ze školy" většinou ve 4. roce studia, to jsem považovala za smutné. Někteří "disprávníci" dokonce zvládli následně udělat hned další rok znovu přijímačky, byli jim uznány všechny zkoušky za 1 a 2 (což byly někdy všechny) a měli další 3 pokusy na ty klausurní práce - údajně se našli tací, co to nedali ani na 6. pokus, ale osobně nikoho takového neznám. Později myslím přijímací řízení upravili a té "logiky" ta dali víc, teď berou, co vím, výhradně podle Scio testů a žádný dějepis nikoho nezajímá ...