Pampelo,
především nerozumím tomu, co píše Brave.
"A já to mám opravdu tak, že i když někdo umírá, umím se radovat (samozřejmě z jiných věcí). Vlastně - sebevraždy kolem mne, moje nemoci, problémy s partnerem (již bývalým), existenční nouzi - to není nic, co by mě mělo trápit. Život je prostě pěknej."

Jistě, život je pěknej, pokud je člověk živej a zdravej. A reálně vzato, pokud nejde o život, jde o hovno. Problém je ale v tom, že ono dost často JDE o život a neprožívat nic negativního jen proto, že se to netýká čistě mé osoby (já neumírám v bolestech nebo nemám u hlavy pistoli, takže vlastně o nic nejde) mi přijde fakt ujetý.