Já myslím že štěstí je závislé na tom, zda máš v životě štěstí. Co ti ty sudičky nadělily.
Někdo má v životě smůlu a valí se na něj sled objektivně problematických až nešťastných událostí. Někdo má štěstí a jeho život běží poklidně, bez těžko řešitelných katastrof.
Někdo má smůlu a narodí se do neharmonického prostředí, které ho formuje. Někdo prožije krásné až idylické dětství, které ho také formuje.
Někdo má chemický bordel v hlavě a nefungují mu správně ty správné látky. Někomu se vyplavují endorfiny, serotoniny, dopaminy a další iny ve správném pořadí, kombinaci a množství.
Někdo je neprožívač a neví, co to vlastně štěstí je, protože mu prostě nebylo dopřáno tenhle pocit znát a zažít. Někdo zažívá za den milion pocitů, včetně štěstí.
Někdo se naučí nakládat se svojí psychikou a zažívat štěstí i přes všechny průsery světa. Někdo s ní bojuje celý život a nemá sílu ji ovládnout ku svému prospěchu.
Někomu stačí ke štěstí málo někomu ne. Někdo je idealista, někdo materialista, takže každý z nich pociťuje štěstí z něčeho jiného.
Umět zažívat štěstí je opravdu štěstí. Štěstí se dá zažívat krátce a intenzivně, ale i silně a dlouhodobě. Štěstí přichází nevyzpytatelně a mnohdy překvapivě. Ale dá se i přivolat, když si ho dokážeme ochočit a víme, co ho přiláká. Na štěstí může vzniknout zhoubná závislost. Je krásné a vzácné mít štěstí v mysli .