Romano, přiznám se, že jsem se taky trochu zamýšlela, co jsi myslela tou situací, ve které jsem...jsou věci, co ovlivnit nemůžu a nemá smysl se kvůli nim trápit, jediná cesta je to přijmout a vybrat si z toho to nejlepší, co jde...a pak jsou věci, které změnit jdou, třeba ne hned, ale celkově nemám pocit, že bych něco v životě vzdávala, že to nejde...třeba to jen odložím, nechám to a ono kupodivu často většinou časem vyplave nějaké řešení, které mě původně ani nenapadlo...prostě když něco nejde, tak to chvíli nechám a soustředím se na to, co jde...a ono kupodivu časem zjistím, že i to, co nešlo, se někam pohnulo... Jak to dělám, sama nevím, ale už někdy od puberty mě hodně oslovuje buddhismus a podobné směry, je mi ta filozofie hodně blízká, ani nevím proč, přijde mi tam všechno tak nějak logické a přirozené...