Vždycky jsem měla trochu klaustrofobii a vždycky jsem ráda cestovala letadlem. Takové ty panické stavy jsem zažívala při jiných situacích a málokdy. Někdy loni se to zlomilo. Byla jsem s dětmi na nějakém hradě a mě na určitém místě přepadl pocit, že nemohu dýchat, že musím utéct, úplně jsem zpanikařila. Zvládla jsem to, kvůli dětem, ale šlo o pár minut, ale tedy krušných. Od té doby mne to pronásleduje celkem často, dostala jsem nějaké léky, asi lehce pomáhají. Ale, za měsíc letíme na dovolenou. Naposledy jsem v pohodě letěla před dvěma roky, jen si pamatuju že se mi to letadlo zdálo malé, ale nějak se to vstřebalo a já byla bez paniky. Ovšem letos, to nevím jak zvládnu, protože už se mi o tom zdá,. O tom, jak se tam dusím, kolabuju, jak musím pryč a nemohu. Určitě to proberu s doktorkou, asi mi dá nějaký neurol odhaduji, ale prostě se bojím. Ne toho letu jako takového, toho že spadneme apod, to mě neděsí. Bojím se toho, žer začnu mít pocit, že se dusím, že musím ven, že mi praskne hlava.... Nemůžu se úplně zfetovat, poletím s manželem a čtyřmi dětmi :-( Nemá někdo nějakou osvědčenou mantru, kterou bych si mohla opakovat ode dneška každý den, abych se toho strachu zbavila? Fakt se cítím v pasti.