Ani nevim, jestli opravdu deti vedu, i kdyz bych si rada myslela, ze jo. Proste mam nejaky zivotni styl, povidam si s nimi, motivuju - a ony si z toho neco berou. Jedna dcera spis vede nas ostatni, bo je ambiciozni, pracovita, ma nadlidskou vuli a extremni smysl pro spravedlnost, moralku a ruzne dalsi ctnosti. Uz (v dobrem) ukoluje a motivuje i kamaradky a jejich rodice, takze chapou, ze by se taky meli snazit neceho dosahnout.
Druha je rebel a bohem, zasadne se mnou nesouhlasi (skoro nikdy), ale kdyz si mela sestavit idealni program pro cestu do Parize, nacpala do nej v 10 letech nekolik velkych obrazaren a branila je jak buldog.
Tak to asi s tou vychovou funguje