Přidat odpověď
Kudlo,
já myslím, že to tady zas nijak často nezaznělo.
Já se třeba několikrát psala, že pro mě je důležitá ta cesta. Školy jsem pro děti vybírala tak,aby se jim tam líbilo,aby škola uspokojovala jejich potřeby a možnosti, aby pokud možno naplňovala i moje očekávání. O "cíli" jsem nikdy moc nepřemejšlela. To samý se sportem a dalšíma věcma. Jasně,že mě těší, že se jim daří, ale "nejlepší" je vždycky relativní.
A třeba s mladším synem jsme dokonce kvůli jeho urputné snaze bejt za každou cenu ve všem nejlepší chodili k psychologovi. A strašně se nám všem ulevilo když to trochu povolilo.
Pohybuju se hodně v rusky mluvící komunitě. Až na malé výjimky je ta mentalita v touze a potřebě bejt nejlepší a první a jedině první tak zřetelná, že si člověk uvědomí, že je to vlastně nemocný a strašně to život otravuje.
Předchozí