Monty, tvrdila jsem to tak jinými slovy, že to mělo i poněkud jiný význam.

"ohledně bydlení od rodičů jsi tu opakovaně tvrdila, že není o co stát,"

ne tak docela. Tam jsem oponovala Tvému tvrzení, že bydlení od rodičů je prakticky vždycky terno (také jinými slovy, přesnou formulaci už si nepamatuji, ale zhruba takto jsem to pochopila). A reagovala jsem tak, že to až zas takové terno být nemusí (protože vidím na konkrétních příkladech, že to ne vždycky je tak, že ti rodiče předají potomkovi klíče s tím, že "tady to máš ctí a darem, synu/dcero, užij si to", ale že jsou s tím často spojeny i povinnosti, které můžou být dost zatěžující. Vem si třeba, co s barákem má Valkýra. Případně v mém okolí, kdy sice děti získaly možnost bydlet v baráku s rodiči (tudíž jim opravdu odpadla ta vstupní investice), ale musely investovat do oprav toho baráku, aby jim nespadnul na hlavu)

"že ho v podstatě využívají jen neschopní vyžírkové" - takhle jsem to asi ani jinými slovy neřekla, ale je fakt, že mám trochu zafixované to "postav dům", tj. považuju za normální počítat s tím, že se člověk, pokud není nějak handicapovaný, o vlastní bydlení postará primárně sám a nebude v prvé řadě šilhat po tom, co mu dají rodiče. Minimálně ještě naše generace. Pro lidi, co začínají dneska, je v tuhle chvíli asi kvůli cenám nemovitostí opravdu horší doba, ale mám pocit, že v těch minulých debatách šlo spíše o naše vrstevníky než o naše děti.

"a nejde o nic běžného, ale o vzácné výjimky." Ano, v mém okolí opravdu jde o vzácné výjimky. A vesměs je to ještě tak, že to dítě získá možnost bydlet v domě u rodičů, případně si na jejich pozemku postavit. Neznám prakticky nikoho, komu by rodiče koupili dům/byt a dali mu ho ctí a darem bez jakýchkoli dalších podmínek.