Kolikrát si říkám, tak nějak obecně, jak dlouho je ještě udržitelný "západní" životní styl. Tj. makat od nevidím do nevidím, abychom si mohli pořizovat stále víc a víc věcí a zážitků. Přitom mít stále míň a míň času na rodinu, přátele a i sám na sebe. A v padesáti dostat ze stresu rakovinu nebo infart. Stojí to všechno vlastně za to?
Já jsem vlastně taky typický člověk tohoto systému, máme se celkem dobře, ale za cenu toho, že jedu HPP i SVČ zároveň, celkem i ušetřím tím, že doma spoustu věcí udělám, ale nemám tolik času, kolik bych chtěla. Kdybych zvolnila, tak nebudeme mít na spoustu věcí, vč. toho, že bychom nemohli synátorovi financovat soutěže a závody. A i já se ráda hezky obleču, dojdu si do posilky, či koupím nějaký pamlsek. Zpříjemňuje to život. Když na to přijde, tak bez těchto blbůstek se dá obejít a uskromnit se, ale co by synátor dělal, kdyby neměl svůj velký koníček a nesoutěžil? Nebo nejel na školní výlet? Nejspíš by dělal vylomeniny a nudil se. Ve škole by byl "mimo". Takže i když si kolikrát říkám, že tenhle životní styl není bezchybný, žiju ho taky, jako většina z nás, protože život bez zájmů a drobných radostí je prostě prázdný a k životu opravdu nestačí jen kus žvance a střecha nad hlavou.