Kuličko,
můj nejstarší syn (AS)dělal jen co ho bavilo, kašlal jinak na všechno. To, co pochytal ve škole bylo OK, češtiny, jazyky, matika, ale předměty, který vyžadovaly domácí přípravu-dějepis atd, to byl děs.
Já se v primě snažila. Ukazovala jsem jak si rozvrhnout větší množství látky, jak to zpracovat, doplnit.
Došlo k tomu, že měl sice z toho blbýho dějepisu jedničku,ale za tu cenu, že já jsem nenáviděla středy, před jeho čtvrtečním dějepisem a on se plně spoléhal na mě, v ničem ho to neposunulo, sám neděla stejně nic.
Vykašlala jsem se na to. Dějepis padl na trojku a to někdy s odřenýma zádama a co-i kdyby měl čtyřku, výsledek by byl úplně stejnej.K maturitě to nepotřeboval, přijímačky na VŠ z toho nedělal a teď na VŠ dějepis nemá. Stejně tak nemá ty jeho neodevzdaný čtenářský deníky, který mu snižoval známku z češtiny i o dva stupně. K ničemu by moje pomoc nebyla, jen k tomu,aby měl lepší známku, ale to je tak k ničemu, že jo.
A byl klid. On byl spokojenej, já neřešila.