Přidat odpověď
Já to vidím úplně stejně. Nemyslím si navíc, že ty děti toho zavražděného může na tom jsou tisíckrát hůř. Ty děti budou navždy brány jako ty, co potřebují pomoc, většinová společnost s nimi budě vždy soucítit. Já samozřejmě taky. Je strašné, když někdo někoho zabije. Ale to dítě, jehož matka je vražedkyně, tento soucit nevzbuzuje ani teď, když se ještě nenarodilo. Až bude na světě, tak jím budeme všichni pohrdat? Bát se všichni, že třeba taky někoho zabije? Má to přece v genech.
Já prožívala jako dítě něco podobného. Matka permanentně někde kradla, no tak jistě, potřebovala na alkohol. Neplatila své dluhy apod. Když se ve škole něco ztratilo, okamžitě jsem byla podezřelá. Ale já nic neprovedla. Jen jsem se blbě narodila. A šlo to se mnou. Teď bydlím daleko od původního domova, nemám s bio rodinou nic společného, nikdo v okolí o mně nic neví, myslím si, že mám pověst poctivky, ale já sama vím nejlíp, co mi běží v hlavě, jak sama sebe vnímám.
Předchozí