Mluvíme o vražedkyni, protože diskuse je o vražedkyni. Kdyby byla debata o nespravedlivosti či strádání rodin obětí či o tom, jestli má vůbec smysl nahlašovat na policii drobné přečiny, protože policie v tom daného svědka nechá zcela neskrývaně vymáchat s plnou identitou pachateli plně na očích, mluvili bychom o nich. A ano, mám manžela a mám taky dlouhou rodinnou paměť pronásledování, zabavení majetku a patnácti let trestu za "zradu republiky", kdy na tom političtí vězni byli ve vězení hůř, než skuteční kriminálníci. A taky snahy o rehabilitaci, která přišla až po revoluci posmrtně, protože komunistické kriminály se dlouho nepřežily. A tak si myslím, že i trest skutečných provinilců, kteří by se nikdy neměli dostat zpět mezi společnost, jde provést tak, aniž by se zbavovali lidské důstojnosti a (fyziologických funkcí) oni i jejich dozorci.