Terezo, Slupko,

to lyžování - já před tím jezdila od mala na běžkách a byla jsem na třech školních výcvikáčích. A pak začaly jezdit děti... první sezónu se s námi popelily na modrých a sem tam červené... druhou sezónu jsme je dali do lyžařské školy, aby se jim "zlepšila technika" a vedoucí, takový boreček z Austrálie, je vzal na vlek, a zmizel s nima v první díře (strž vedle upravené sjezdovky) a už jsem je ten den neviděla (z té upravené sjezdovky), tak jsem holt musela přitlačit a naučit se... dneska jim už zase nestačím, tak holt čekáme vždycky až s námi pojede někdo zdatnější a pak si můžou haranti projet, co chtějí (protože samotné je tam nepustím, do terénu je potřeba mít někoho, kdo je schopen lyžařsky i lidsky řešit průsery).

Zvířata - ono je to asi o tom, že jsem k nim přišla později v životě a zajímám se o to, proč se co tak dělá - a někdy za tím najdu rozumný důvod (třeba proč schovávat slepicím skořápky) a někdy zjistím, že je to totální hovadina, v dnešní době nesmyslná a navíc škodlivá (např. na koně se nasedá zásadně z levé strany, protože rytíři a gentlemani měli na levém boku meč / šavli - ale pro koně to jednostranné nalejzání těžkých lidí znamená jednostrannou zátěž a u starších koní je to vidět i na kopytech, mívají nejvíc problémů s levou přední), některé věci musí člověk povážit (koně se začali kovat ve středověku, kdy se ocitli v dlážděných hradech a maštalích - pro dnešního koně, který si odchodí hodinu denně na písku jízdárny, je kování více méně zbytečné - nicméně pro mého koně, který půl roku pracuje v horách a šlape po skalách a kamení klidně osm deset, v extrému 16 hodin denně, jsme zase u podkov). A když člověk tomu zvířeti NASLOUCHÁ, tak se spoustu věcí dozví... co mu je a není příjemné / pohodlné atd... je to fakt o tom naslouchání - my jsme totiž šelmy, takže si víc rozumíme se psem nebo kočkou - koně, kozy (a předpokládám i krávy a ovce) jsou pro nás tak trošku z jiné planety, mají to zadrátované jinak a musí se s nimi jednat jinak, nedá se to utáhnout na intuici, musí se nad tím přemýšlet. Třeba u nás je objetí projevem lásky a štěňata a koťata (a někdy i dospěláci) se nechají muchlat a objímat... pro lovnou zvěř je člověčí objetí stres (kdyby se ke mě hrnul třímetrový medvěd s rozevřenou náručí, tak si rozhodně nepomyslím, jaký je to hodný medvídek, když se chce objímat).
Kozy jsou vůbec srandovní a kupodivu nejvíc jsem se toho o nich dozvěděla z Pratchetta.
A když ty zvířata vidí, že se k nim člověk chová rozumně a bezpečně, tak se uklidní a začnou poslouchat...