"Termixi, já když pokulhávám za svou intelektuální kamarádkou, hřeje mě na srdci, že jí dělám vhodný kontrast a utvrzuji ji v pocitu, že je dobrá.

Dělám druhým život příjemnější je přece krásné."

Libiku,

souhlas.

Je to ode mne možná nízké a svědčí to o mé malosti , ale pokud se setkám s někým, kdo ví opravdu "všechno", tak je mi nepříjemný, že mám být neustále poučována, ale nemůžu si ani za chvilku zapoučovat (a nabýt tak pocitu, že jsem dobrá).

Nejvíc mi vyhovuje "každý chvilku tahá pilku", protože jeden toho ví hodně o myslivosti (třeba), druhý zase o obrazech, a při optimální konstelaci se jeden od druhého doví zajímavé věci, které by třeba neměl šanci zjistit.

Zažila jsem pár takových "poučovatelů", kteří sice mají opravdu slušný rozhled, ale nechtějí poslouchat nikoho jiného než sebe, a tím to celé ztrácí na půvabu. Myslím, že každý chce mít svých "pět minut slávy" a mít pocit, že to, co on říká, toho druhého zajímá a třeba mu to i k něčemu bude, nevím jak koho, ale mě nebaví být pořád jen něčí "rezonanční deska".