Libiku,

no, ale takhle to není.

"něco naplánuje pro dva (rodinku), ty se ráno vzbudíš a řekneš mu "ty vogo, Pepíku, mně to teda dost sere, ale jedu" a pak se tam 5 hodin tváříš přiměřeně nenadšeně, aby on si užil, jak to blbě vymyslel a ty se obětuješ."

To je pro mě už v kategorii "prudění a vysírání".

Můj muž třeba nemusí muzea.

Pokud pojedeme někam, kde bude muzeum, které já opravdu musím vidět, tak on buď je to ochoten absolvovat se mnou, ale řekne mi na rovinu, že ho to moc nebere (a pak to projde třeba rychlejc a zajde si na kafe, mezitím co já obdivuju exponáty), nebo řekne "sorry, ale tohle bych nedal" a jde na to kafe rovnou, ale TÍM TO KONČÍ, NENÍ PROTIVNEJ, nedělá xichty, nebrblá... já jsem spokojená, že jsem viděla svý muzeum, on je spokojenej, že tam nemusel, v konečným součtu výhra pro oba. Ne?