ano. Ale až v době, kdy mne zkosila úzkostná porucha.
Naučila jsem se chválit, nahlas si zanadávat, /protože předtím jsem byla děsně slušná a dost dusila věci v sobě/, vypořádat se s nevypořádaným. Byla to součást terapie a vážně jsem netušila, jak to nacvičování bude těžké.
Však je to směšné, stát před zrcadlem a říkat si, co se mi povedlo a nepovedlo, ale že přesto se mám ráda atd.
A dala jsem to.