Já jsem nedávno vysvětlovala devítileté holčičce, proč se maminka na tátu zlobí a proč padl i verdikt, že pokud...táta bude muset prostě odejít.
Holčička vyloženě stranila otci nemakačenkovi (táhne se to pár let), protože je smutnej a chudák...že se stará o zahrádku (místo práce)...a zlobila se na maminku, proč je na něj naštvaná a dělá doma dusno.
Holčičce bylo vyloženě tatínka líto a bála se, co s ním bude, soucítila s ním.
S urvanou maminkou, která maká od nevidím do nevidím, ne...naladila se spíš na "depresivního" chudáka tatínka.
Jen jsem jí to ukázala nezávislým pohledem a po dětsku...ale byly to pořád věci mezi rodiči, ne mezi ní a otcem, to bych asi ani nedokázala to nějak uchopit
.
Ono je to těžké, chtít po dítěti v určitém, aby přestalo vidět rodiče jako...jako prostě dobré rodiče, dobré lidi, spravedlivé, ke kterým může snad ještě chvíli vzhlížet, no.