"Můj dojem je, že když u soudu řeknu o týrání a připadám si, že mě neslyšeli, je něco špatně. To je ten bod, od kterého začnu vycházet. A řešit."

A jak, prosím tě? Budeš bojovat s násilníkem a ještě se soudcem? Nemáš sílu, energii, prachy, zázemí, živíš dítě (děti), snažíš se přežít, udržet dítě i sebe zdravotně i psychicky maximálně na výši, zaplatit obědy, nezapomenout dát dítěti do školy plavky/svačinu/kelímek/30 umělohmotných trojúhelníčků, oběhat doktory, opravit kružítko, zaběhnout do lékárny, s dítětem rehabilitovat (třeba logopedie, nápravná cvičení apod.), zároveň se z toho nezbláznit a zvládnout s dítětem zajít třeba do ZOO nebo na zmrzlinu, aby mělo jakž takž normální život.

V tu chvíli už nemáš šanci řešit spravedlnost, ale musí tě zajímat jen minimalizace negativních dopadů na dítě a na tebe.