Poslední měsíce mi připadá, že to, jak jsem unavená, neodpovídá tomu, jak žiju. Několikrát do týdne jsem večer v takovém stavu, že se mi chce únavou brečet (ale samozřejmě nebrečím, protože na to nemám energii). Když porovnám, jak žijí ostatní, co toho stíhají, jak někde pořád trajdaj, já nezvládám nic, jen chodím do práce, uklízím a starám se o děti. A nic z toho nezvládám dělat pořádně, v práci věčně nestíhám, doma je bordel a děti remcají, že maminka nemá čas a je unavená. Žádnou další aktivitu už nezvládám, na všechny koníčky jsem rezignovala, toužím si jenom někam (sama) zalézt a spát a nic nedělat.
Beru vitamíny, železo, podle pravidelných prohlídek jsem zdravá, štítná žláza ok, chudkrevná nejsem. Zhoršily se mi najednou oči, myslím, ale taky to může být tím, že jsem právě tak unavená, že i ty oči vypovídají službu. Je to věkem (je mi 40), takže nemá cenu s tím bojovat? Takhle už to bude furt?