Radu nemám, jen tě chci trochu uklidnit,jsem na tom naprosto stejně a tak nějak tuším, že lepší už to nebude. Myslím, že máme podobnou práci (duševní/výzkumná činnost?), u sebe bych řekla, že jsem z ní prostě vyčerpaná, neustálé honění všeho možného, co stejně nelze dohonit. Řeším to tak, že jsem prostě akceptovala daný stav, večer si jdu lehnout v deset v totálně rozbordeleném bytu. A asi se musím smířit s tím, že toho za den zkrátka stihnu mnohem míň, než si myslím a než by bylo optimální.