Co mám dítě, měla jsem vždycky období, kdy bylo náročnější to urvat s prací. Ale vykoupilo se to klidnějšími periodami, kdy jsem chodila domů nějak normálně a regenerovala se. Teď mám už druhým rokem pocit, že jedu pořád na plný výkon (a víc) a není, kdy se srovnat. Mám další (malé) dítě, barák, práce je náročnější, já jsem starší, jistě, ale trochu mě děsí, že takhle by to mělo už být pořád. A jak to dělají ostatní rodiny, to je mi záhadou, stíhají, já nevím, rekonstrukce, výlety, výrobu domácích dárků, oslavy, kulturu. Já už k tomu nezvládám prostě nic a to si fandím, že ty věci, co dělám, mám zoptimalizovaný do mrtě.