Mám depresi z toho, jak jsem furt unavená. Takový zacyklení. Chodím spát extrémně brzo, protože už večer nemůžu, třeba i v 8. Ale stejně se ráno budím úplně vyřízená.
Začíná se mi to nepříjemně promítat do psychiky, jsem podrážděná, paranoidní, mám najednou pořád nějaký nesmyslný obavy o děti, nic mě nedokáže zaujmout.
Říkali jsme si s mužem naši občasnou mantru, jaké máme štěstí, že máme zdravé děti, my jsme zdrávi, zabezpečení jsme, domov máme hezký... a já si uvědomila, že to na mě už vůbec nefunguje, že je mi to všechno jako by jedno, že jsem tak unavená, že se z toho nedokážu vůbec těšit, všechno je to jenom zdroj práce, která mě ještě víc vyčerpá.