Hele, já měla největší krizi tak v půl roce a pak cca v roce a půl nejmladší. Pak jsem to vychytala a zjistila, že si sem tam musím vzít homeoffice, jednodenní dovolenou nebo cokoliv takovýho a udělat si chvíli na to, abychom mohla nedělat nic. Mám vždycky pocit, že se mi roztýkají záda, pak už poznám, že je zle, přetažení se dostavilo a během pár dnů musím najít čas na chvíli odpočinku stůj, co stůj. Je to jakási fyzická manifestace psychické únavy, a když se tomu přizpůsobím, tak se nezhroutím, ale prudce se to zlepší a je mi ok. Pokud jedu přes závit i přes únavu, tak je toho prostě moc a hrozně těžko se to vrací zpět do normálu.