Dlouhodobé řešení je uspořádat domácnost tak, aby mohla fungovat. To je obvykle zbavit se věcí, které nepoužíváš, a těm ostatním najít místo, jasný systém, který rodina i uklízečka dodržují. Může být docela složité to navodit. Ale je to provozní věc. Když to uděláš, tak obvykle se tím odkryje, že čurbes doma zakrýval nějaký jiný čurbes, mnohem blbější. A pak co s tím? V zásadě dvě děti a práce na celý úvazek nejsou nadlimitní zátěž, pokud domácnost je delegovaná. Ono nejde jen o to, že někdo jiný nakoupí nebo vyndá z myčky nádobí. Jde o to, na kom leží řízení. Kdo na to všechno myslí. Je rozdíl, jestli myslíš na chod celku a nebo na to, že přineseš z obchodu jídlo. Nákup jde nechat přivézt, nemusíš tam vůbec.
Problém je v tom, když tě nic netěší. Nic do tebe neproudí. Když jsi nešťastná, protože se ti život rozpadl pod rukama. Teoreticky by neměl, protože "máš všechno". Jenže ve skutečnosti máš všechno kromě toho nejdůležitějšího.