Kudlo, univerzální vkus neexistuje, ale bylo by klamavý říct, že je rozloženej rovnoměrně mezi všechno, co se nabízí. Desetidílný Dějiny umění José Pijoana vycházely navzdory omračující ceně opakovaně ve vysokejch nákladech a lidi jima skutečně listovali, nesloužily jen jako dekorace v knihovně. Takže i když se ze socialistickýho Československa světový galerie navštívit prakticky nedaly, Rembrandt se líbil.

Jsem přesvědčenej, že kdyby v regálu byly za tutéž sejry běžný jinde a takovej tan bělavej eidam, tak i ten eidam by si svoje zákazniky našel. Ale je možný, že by ho z regálu záhy vyřadil zákon trhu, protože jeho milovníků by nebylo dost, aby se vyplácel.

Každoročně se pořád světová soutěž sejrů. Porota je plná fajnšmekrů, to uznávám. Český zástupci tam nejsou, ale třeba chorvatský tam získaly řadu vrcholnejch ocenění. Ale nejde o nějaký supernóblhóch "fajnšmekrovskej sejra 120 korun za deset deka", ale normálně vyráběný průmyslový sejry pro širokou spotřebu. Namátkou co třeba Ovidur, zlatá medaile na World Cheese Awards 2005, zlatá v soutěži Německýho zemědělskýho sdružení DLG 2008, 2010, 2011, 2013 a 2014 a stříbrná v soutěži DLG 2006, 2009 a 2012? Momentálně v přepočtu za 32 korun deset deka. Stejnej výrobce získal zlatou na WCHA celkem čtyřikrát, proti eidamu od Madety nic nemám, ale myslím, že porota by ho tam vzala do pusy leda ze slušnosti.

Sejry jsou u nás podle mě drahý proto, že u nás pro výrobu sejrů platěj nesmyslně, až likvidačně přísný hygienicky předpisy. Například jiný země EU dovolujou použivat dřevěný prkýnka, plastový podložky, jen u nás musí bejt všechno v nerezu. Místnosti nesměj mít hranatý rohy, jen kulatý. Mám známou, která si chtěla u farmy otevřít sejrárnu a hygiena jí to po miliónový investici zatrhla, protože zadní vchod nebyl dost chráněnej (mohlo tam nalítat spadaný listí). A to je problém: investici stoprocentně splňující český hygienický normy si většinou můžou dovolit jen velký provozy, malí výrobci proto chyběj a obecnej vkus určuje pár výrobců produkujících unisex sejry unifiko chuti, nebo spíš bezchuti. Všude okolo je vždycky spousta malejch výrobců, pomalu v každým větším městě bejvá nějaká místní sejrárna, bejvaj tam obchody se sejrama, konaj se soutěže sejrů místních výrobců... U nás není na výběr, proto je převažující vkus takovej, jakej je, je totiž výsledkem pokřivenejch podmínek a navyknutí si na ně. Howgh.