Domnívám se, že po dosažení dospělosti se člověk od rodičů oddělí a každý nadále funguje jako samostatná jednotka. Cokoli si poskytnou navíc, je krásné a je to výrazem hezkých vztahů, ale není to rozhodně nic, co by se dalo vyžadovat nebo se rozčilovat, když to ten druhý neposkytne. Snad jedině pomoc v opravdu kritické nouzi.

Tudíž situaci, kdy jsou rodiče ZÁVISLÍ na podpoře prarodičů a nejedná se o nějakou rodinnou tragédii, těžkou nemoc apod. pokládám za absolutní selhání ze strany těch rodičů a jejich ostudu.

(Něco úplně jiného je, když se babička s dědou k pravidelnému hlídání, vodění, vyzvedávání, braní si o prázdninách... nabídnou sami, tam je to krásné, že to tak funguje, ať mi zas Monty nenapíše, že považuji za nemravný každý případ, kdy babička odvede vnuka do houslí.)