Neměli jsme prakticky žádnou pomoc, manželův otec byl moc starý a neměl na děti nervy a moje mamka zase ještě pracující, ale už z práce dost unavená. Někdy mě mrzelo, že neměla chuť s dětmi něco podnikat, že ji nezajímaly besídky apod., ale postupem času chápu čím dál víc. Teď už mě malé děti moc neberou a chtěla bych být babička občas hlídající, s vnoučaty se potěšit, ale určitě nechci být typ babičky denně vyzvedávající ze školky a starající se o vnoučata do večera. Jsem po třech dětech nějaká vybitá, mám své plány, dokud bude zdraví sloužit. A od tří dětí můžu mít třeba 6 vnoučat, a to už vím, že bych to nedala psychicky ani fyzicky, na pravidelnou péči jsou prostě rodiče.