Jsem festovní bordelář, ale pos.aný záchod je pro mě stopka. A) na něj neusednu B) ho odmítám umýt po komkoliv jiném než po sobě či malém dítěti C) v případě malého dítěte ho odmítám umýt, pokud ho "dozoroval" nebo tam po něm mezičasem byl někdo jiný.

Rodina na tento můj standard splavně přistoupila. Kdyby nepřistoupila, rozhodně bych to nedělala sama. Princip "ať to udělá, komu to vadí" má podle mého jisté hranice. Jde o kompromis. Rodina se smíří s tím, že občas dělají něco, co by podle jejich názoru ještě nebylo třeba, a na oplátku mají přívětivě naladěnou matičku, která občas něco dobrého udělá, přispěje na svetřík, vyřídí za ně něco, do čeho se jim fest nechce... Nejsme každý sám za sebe.

Podotýkám, že dokážu rozeznat chorobnou uklízivost, ale do té představa luxování jednou týdně a obden umytého nádobí imho nespadá.