Já mám takovéto sešlosti hodně ráda. Jsem ráda, že se lidé mohou svobodně nahromadit a svobodně něco říct. I o politice. Že mohou chtít, aby někdo z politiky odešel.Takže za mě spokojenost.
Ale celý den přemýšlím, proč mám v sobě i nespokojenost. Na Letné jsem nebyla, Letná byla za mnou. Prošla obrazovkou. Viděla jsem necelou hodinu. Působilo to na mě divně nesympaticky. Hodně divně nesympaticky. Žádná euforie, radost a souznění se nedostavila. Srovnávání s rokem 89 mě zvláštně pobuřovalo. Tohle je přece tak strašně moc jiné. Proslovy lidí mně lezly na nervy. Následně mi lezli na nervy i ti lidi. Musím si utřídit svoje názory. Ujasnit své ambivalentní pocity. Jsem zvědavá, jak a jakým způsobem tohle všechno dopadne. Mám ráda všechny naše prezidenty a premiéry. Připadá mi, že si je vždy tak nějak zasloužíme. Otázkou zůstává, zda si zasloužíme nějaké čestné, kultivované a charakterní. Zda takoví lidé mohou v politice vůbec obstát. Tak tohle všechno říkám Letné já.