U nás v rodině totéž.
Všichni senioři si na stáří obstarali vlastní bydlení.
Buď se stane jednou předmětem dědictví, nebo ho prodají, budou-li potřebovat ústavní péči.
Nikdo není bezprizorný a nepotřebuje podporu dětí.
Ovšem děti se musejí otáčet a hledět zajistit budoucnost zase sobě.
Mně to přijde v pořádku a pro vzájemné vztahy zdravější, než kdyby jeden od druhého něco čekal, cítil se závislý, zavázaný apod.. Což samozřejmě nevylučuje nějakou pomoc v případě nouze, ale primárně se člověk hledí postarat sám o sebe.