"Mně to přijde v pořádku a pro vzájemné vztahy zdravější, než kdyby jeden od druhého něco čekal, cítil se závislý, zavázaný apod.. Což samozřejmě nevylučuje nějakou pomoc v případě nouze, ale primárně se člověk hledí postarat sám o sebe."

Ano, přesně tak to vnímám taky.

Pak je ještě možnost "rozdat, co mám, a oni se o mě na oplátku postaraj", ale to považuju za poměrně dost nejistý, protože to těm dětem hrábne do života mnohem víc.

Mně samotné je mnohem milejší ten model popsaný výše - z domova dostanu vychování, vzdělání a pak už je to na mně. Samozřejmě v případě nouze pomoc, ale jako mladý dospělý je moje povinnost se primárně zajistit sama a postarat se, aby ta nouze pokud možná nenastala. Zase poskytnu vychování, vzdělání a pomoc v nouzi svým dětem, ale budu předpokládat, že i ony se postarají o to, aby nouze pokud možno nenastala, a abych pro ně ve stáří byla co nejmenším fyzickým i finančním břemenem. Takže bych preferovala raději si nechat peníze na to, abych v případě potřeby mohla jet k doktorovi taxíkem, než je dát dítěti, ale pak ho nutit, aby si vzalo volno z práce a odvezlo mě tam.