Nečetla jsem celou diskuzi.
Nicméně, nemám s tím problém. S oběma učitelkami staršího syna si tykám. Jsme z vesnice a obě znám z doby, než se staly paními učitelkami na naší škole. Mají stejně staré děti jako já, takže jsme se vídaly i na různých akcích a chodily s batolaty do místního Klubu maminek (a tatínků ). Navíc obě jsou moje krevní skupina, takže se mi s nimi vždycky povídalo moc dobře. Na třídních schůzkách ani jedna z nich nezastírala, že si tykáme (čekala jsem vždycky, jak se k tomu postaví ony a podle toho byla připravená před ostatními rodiči tykat/vykat) a nepřišlo mi nikdy nepřirozené, že někdo tyká a někdo vyká (někteří další rodiče taky tykali, však jsme z vesnice, kde se opravdu skoro všichni známe).
Syn nikdy neměl žádné výhody z toho, že se kamarádíme (první paní učitelka) nebo se známe (druhá paní učitelka). Nikdy jsem také s nimi potajmu nebo soukromě neřešila synovy školní excesy (je to divočejší dítě s ADHD), vše šlo vždy "oficiální" cestou. S první paní učitelkou se scházíme doteď (teď už si jí můžu postěžovat, co syn ve škole vyvádí, protože už ho má ta druhá paní učitelka, to jsme dříve nedělala )
Nepříjemná situace nastala jen jednou, když jsme s vedením školy řešily neoprávněné udělené napomenutí učitele. Tehdy jsem před paní ředitelkou dodržovala korektní oslovování třídní učitelky "paní učitelka X ...." Ale jak se zavřely dveře po jednání, přešly jsme zase na tykání a řešily běžné věci (tím chci říct, že synovy školní výstřelky nikdy neovlivnily náš vztah jakožto kamarádek nebo dobře známých, co si rády pokecají o čemkoli a naopak náš vztah nikdy neovlivňoval přístup k synovi ve škole).
S paní učitelkou mladšího syna si vykáme a taky z toho nemá syn žádné výhody.
S jednou školkovou paní učitelkou nemladšího syna si tykám (známe se dlouho, pomáhá nám pravidelně na celoobecních akcích, které organizuju), druhé vykám už roky, taky není problém. Syna mají rády obě ("vykací" možná i víc )

Přijde mi to, že se opět řeší nějaký "problém", který vůbec neexistuje (je to hlavně o lidech, že)