Jé, to je hezká diskuze.

za "vědomím" zastřeém Alezheimerem vnímám ještě takové to jakoby Vyšší Vědomí...napojené nebo propojené s Vědomím celku...života...
Vnímám to Vědomí jednotlivé osobnosti jako část Boha...prostě vědocí cosi v nás vevnitř...a podle mne TOHLE nikdy nekončí, určitě ne smrtí fyzického těla.

Četla jsem Moodyho už když vyšel poprvé a pak další autory, taky mě to hrozně zajímalo, když jsem byla malá říkala jsem si, zda ten svůj život fakt žiju, anebo třeba sedím pod stromem jako stařík před smrtí a ten můj život se mi zdá?
Vnímám život tady jako život ve vozidle (těle), díky kterému máme smysly, můžeme se pohybovat, cítit, mluvit.
Ale co potom, po smrti? Určité splynutí s Celkem, odpočinek...taky mi tam hapruje ta bezčasovost, kdy by se všechno mělo odehrávat v jeden okamžik a vzájemně se propojovat...ale obávám se, že moje omezená mysl tohle zatím neprohlídla.