Víru nevnímám jako dar.
Víra je podle mne jediná možnost přežití tady, myslím...jak by člověk mohl žít bez víry v něco? Lidi se musej o něco opřít...i kdyby to byla víra v sebe, v náhody...v tom, že život sám smysl nemá.
Všechno jsou to víry, víra v to, že zítra přijde další den třeba, protože člověk to fakt neví.
A bez víry se prostě blbě žije.
A ideální asi je, když je člověk té své víry jakoby někde "sdružen", žije obklopen lidmi se stejnou "vírou", dává to sílu.

Pak je taková víra, kdy člověk jakoby nepochybuje, tu víru v něco má strašně pevnou...ale stejně je to všechno z jeho "vnitřního počítače" a jeho produktu - z mysli.