Já to vnímám stejně jako Rose, a vždycky mi to přišlo vůči tomu "spořádanějšímu" synovi děsně nespravedlivé.

Já vím, že mu tam říká otec "to, co je moje, je pořád tvoje", ale ten spořádanej mu vyčítá "teď necháš tomu marnotratnýmu na oslavu zabít tučného berana, ale mně, když jsem si chtěl udělat mejdlo s kamarádama, jsi nedal ani blbý kůzle".

Z toho mi vyplývá ponaučení, že se mnohem víc vyplatí být marnotratný a pak náležitě olitovat a přilézt ke křížku, než být celou dobu spořádaný a dřít se jako vůl. Protože to tvý dření pak otec bude brát jako samozřejmost a brácha si ve světě aspoň něco užil.

Podobně Marta a Marie v podobenství o Ježíšovi a v krásným Čapkově apokryfu. Tam mi to taky přišlo vždycky strašně nespravedlivý vůči Martě.