Petro, dávám to sem, nevím, jestli to ještě budete číst, doufám, že ano. Hodně jsem na vás při vašem prvním dotazu myslela, ale dostala jsem se ke čtení pozdě a už ani nepsala. Chci napsat moji zkušenost: v mých nácti (asi 14, 15) jsem najednou měla problém se zácpou. nevím, co, proč, myslím si, že asi hormony, prostě mi "to" nešlo. Plus náhlá změna životního stylu - brzké vstávání a dojíždění na střední, pořád v zápřahu, nebyl čas v klidu si dojít na wc (potřebuji na to klid a čas, ne honem ve spěchu - to prostě nefunguju a klidně na wc nejdu několik dní). Pak v dospělosti v souvislosti s nějakým vyšetřením kvůli něčemu jinému mi lékařka řekla, že mám abnormálně dlouhá střeva a zda nemám problém se zácpou, ale myslím si, že tehdy ta příčina spíš byla v hormonálních změnách a tom zápřahu. A jak jsem se nemohla vyprázdnit, měla jsem pak problémy se i najíst - byla jsem prostě plná, nic se do mě nevešlo. Naštěstí jsem si žila poměrně samostatně, např. vstávala jsem a dojížděla do školy první v rodině, takže nikdo neměl přehled, zda a co snídám atd.). Takže jsem nesnídala, pak ve škole většinou nesvačila, oběd v superobří školní jídeně stál za houby... no, a odpoledne, když jsem dojela domů, teprv jsem měla ten čas a klid - a ono to kolikrát na to wc už najednou ani nešlo. A to si ani neumím přestavit, že by třeba moje máma řešila, jestli a co jsem jedla. i když je to moje máma, asi bych se styděla tyhle věci s ní rozebírat. (Omlouvám se všem matkám, které se svými děti mají tak úzký vztah, že se baví opravdu o všem - já to tak s mojí mámou prostě nemám a neměla jsem ani v dětství.) Takže první zamyšlení - zda dcera není takovém zápřahu, kdy na to wc ani není čas. To byla možná ta prvotní příčina - nomožnost se vyprázdnit a tím pádem nemožnost se najíst.
A pak určitě psychika. Pokud se nemůže najíst, jedná se o mentální anorexii, a je jedno, jestli to je proto, že "nemůže jíst, protože by byla tlustá" nebo nemůže jíst "protože jí je pak zle". Samozřejmě bych vyloučila všechny možné příčiny, které tu zmiňovaly holky - potravinová alergie, histaminová intolerance, Crohn, alergie na mléko, bílkovinu KM... adt, je toho možného opravdu hodně.
Ale - je možné, že objektivně dceři lékaři nic nezjistí. Přesto subjektivně nějaký problém má. Takže najít opravdu dobrého terapeuta.
Nechci tady rozepisovat všechny moje životní peripetie, ale musím napsat, že moje zažívací problémy souvisely nebo vedly nebo vygradovaly nebo zastínily nebo už prostě nevím, jak to napsat... prostě v 17 letech jsem se rozhodla skoncovat s mým životem a po nezdařeném pokusu o sobevraždu jsem se dostala na psychiatrii, kde mě sice nedali do pořádku psychicky, ale aspoň jsem už neřešila to zažívání. Možná, že dcera má nějaké úzkosti, deprese, OKP... a její tělo je demonstruje tímto... nevím, nechci spekulovat a ani na to nemám právo. Ale je možné, že dcera má něco v sobě ve smyslu "jsem toho plná... mám toho až po krk... je mi z toho zle... mám stažený žaludek... je mi z toho na blití..." atd.) prostě psychosomatika, kdy tělo dává najevo svou řečí, že je v nepohodě.
Taky je třeba citlivější a vnímavější, než bývá bvyklé, více vnímá a prožívá nemoc spolužačky. Někteří lidé (a bohužel i děti) jakoby uměly nasáknout "všechno zlo světa" - a neumějí si s tím poradit :-( (mám takový exemplář taky doma).
Na závěr se omlouvám za tak dlouhý příspěvek a chci napsat, že podle mých zkušeností se spousta věcí vyřeší jaksi časem nebo růstem nebo vývojem... dala bych dceři i čas. Možná se potřebuje ve svém životě zastavit a nadechnout a neřešit pořád něco. Vždyť jsou prázdniny, měla by řešit koupák s kamarádkami a spaní na zahradě a flirtování na letním táboře... a ne kolonoskopii a kolik toho za den snědla :-( Moc držím pěsti!